Články z oblasti psychologie a psychoterapie

Ženská závist z pohledu muže a zároveň odborníka

Psychoterapeut Mgr. Michal Mynář pro časopis Moje Psychologie

Říká se, že ženy obtížněji než muži vytvářejí dobrou partu. Souhlasíte?

Na tuto otázku se dá podívat z mnoha úhlů, já vyberu jeden. To, že muži snadněji vytváří dobrou partu mimo jiné souvisí s rozdílnými nároky, které na skupinu svých přátel (známých, kamarádů) muži a ženy mají. Nechci generalizovat. Ale v určitém smyslu pro mnoho mužů je mužská společnost prostorem pro odreagování – ať už pohybem, při společném sportování, nebo tím, že si zanadávají na politiku, hlasitě zafandí při sportovním přenosu, nebo že navenek projeví to, co by si v ženské společnosti netroufli. Málokdy ale muži sdílejí nějaké hlubší téma ve skupině. Když už, tak mezi čtyřma očima. Hovor ve skupině zřídka míří „do hloubky“. V tomto ohledu zůstávají vztahy v mužské skupině hodně na povrchu, a proto vzniká méně třecích ploch. Ale pokud je funkce konkrétní mužské skupiny taková, jak jsem naznačil (čímž rozhodně netvrdím, že neexistují i jiné podoby mužských skupin), tak ani nějaký hluboký vztah a pevné vazby nejsou účelem. Nechci mluvit o tom, jak to mají ženy v ženských skupinách – to zkrátka nevím. Ale z toho, co jsem vysledoval jako pozorovatel zvenčí, si myslím, že očekávání jsou maličko jiná a že tyto jiné nároky vytvářejí onu disproporci. Jestli to tak ale skutečně je, na to se ale musíte zeptat někoho jiného.

Patří závist (ať už ve smyslu nevinného srovnávání nebo ulpívání) do opravdového přátelství?

Otázka není, zda do přátelství patří nebo ne, otázka je, zda je s přátelstvím slučitelná. Závist může být důležitou kontrolkou, které nás upozorní na náš osobní problém. Na tom, že zažíváme závistivé pocity ještě není samo o sobě nic až tak špatného, pokud si je pro sebe zpracujeme a nepřiživujeme v sobě nenávist. Když ale necháme žárlivost, nebo závist, aby ovládala naši mysl, tak z toho vyplyne jednání, které může i hluboký přátelský vztah zahubit (výbuchy hněvu, výčitky, jedovatosti, pasivní agrese ...).

Co si muži závidí nejčastěji?

Pokud mám generalizovat, což dělám velmi nerad, pak muži, dle mého, nejčastěji závidí, to co i nejraději vystavují na odiv – odznaky moci. Peníze, výši výdělků, postavení, auto, dům…Tedy atributy, které poukazují na společenskou prestiž a úspěch dotyčného. Je to hodně spojeno s požadavky, které na sebe muž klade s přijetím v naší společnosti zakořeněné mužské genderové role. Role muže živitele, toho, kdo se postará, toho, kdo rodinu zabezpečuje.

zpět